brčál
[brčaːl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
stálezelený polokeř s poléhavými stonky, tuhými tmavě zelenými listy a modrofialovými květy, bot. brčál barvínek, barvínek menší Vinca minor syn. barvínek:
plazivý brčál
Hroby byly porostlé brčálem.
◊ (být) zelený jak(o) brčál
(být) výrazně zelený:
trávník zelený jako brčál
Voda byla zelená jak brčál.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brčaːl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
stálezelený polokeř s poléhavými stonky, tuhými tmavě zelenými listy a modrofialovými květy, bot. brčál barvínek, barvínek menší Vinca minor syn. barvínek:
plazivý brčál
Hroby byly porostlé brčálem.
◊ (být) zelený jak(o) brčál
(být) výrazně zelený:
trávník zelený jako brčál
Voda byla zelená jak brčál.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)